Lužánecký park vznikl z bývalé jezuitské klášterní zahrady v roce 1787. Původně býval v těchto místech lužní lesík s hospodářským dvorem. Lužánecký park se stal brzy výletním, zábavním a společenským centrem města. V polovině 19. století probíhala pod vedením Karla Offermanna, ředitele zemských zahrad Lužánek a Františkova, přeměna Lužánek na přírodně krajinářský park. V letech 1853 až 1855 byl v parku postaven dle projektu Ludvíka Förstera a Theofila Hansena novorenesanční pavilon. V roce 1849 byl park stavovským sněmem prohlášen národní památkou. V restauračním pavilonu, postaveném v roce 1854 dle návrhu architekta L. Förstera, sídlí Centrum volného času.
V 2. polovině 19. století byl park, zejména zásluhou uměleckého zahradníka Antonína Šebánka, doplňován domácími i cizími druhy dřevin. Na konci 19. století byly v Lužánkách zastoupeny veškeré dřeviny vyskytující se na Moravě a více jak 150 druhů cizokrajné vegetace.
Od roku 1991 probíhá rekonstrukce parku podle projektu pana profesora Ivara Otruby. Lužánky jsou nejstarším pro veřejnost otevřeným městským parkem v českých zemích, nejvýznamnějším brněnským parkem a jsou prohlášeny kulturní památkou.
Významné objekty v parku:
- Restaurační pavilon, tzv. Kasino, novorenesanční stavba z let 1853-1855 dle projektu L. Förstera a T. Hansena
- Kašna se sousoším tří puttů z roku 1860 od F. Melnitzkého
- Pomník Josefa Merhauta z roku 1931 od E. Hlavici
- Pomník císaře Josefa II., zakladatele parku, replika z roku 2001 (původní pomník z roku 1888 byl zničen)
